Rok 2022 přinesl řadu nej. Jel jsem svůj doposud nejdelší závod, najel jsem nejvíc kilometrů, fanoušci vybrali největší sumu v rámci dobročinné sbírky, hodil jsem ale také nejvíce držek v rámci jedné sezóny a zažil i největší křivdu nejen ve sportovním životě. Rodina, kamarádi, fanoušci a naše společné zážitky mě dokázali vystřelit až do nebe, dost často jsem ale doslova dřel rypákem v zemi. Někdy mi k tomu pomohla vlastní blbost, jindy mě dolů stáhli i lidé, od kterých bych to nečekal. Tak divokou sinusoidu jsem během jedné sezóny ještě nezaznamenal. Životní lekce se vším všudy. Jednou jsi dole, jednou nahoře. Cesta dolů bolí. Cesta nahoru je skvělý zážitek. Především kvůli ní si před sebe sportovní výzvy klademe.
Od konce března do konce září 2022 jsem se postavil na start 31 závodů, z toho 15 jich bylo na silnici a 16 v terénu. Nejdelší na silničním kole byl ultramaraton North Cape – Tarifa, během kterého jsem ujel přes 7400 km a stal jsem se prvním českým finišerem tohoto dost možná nejtěžšího závodu na světě. V cíli jsem byl o 3 dny dříve než finský závodník, který byl organizátorem prohlášen oficiálním vítězem (až 3 dny po dojezdu, po mém příletu do ČR). Nejdelší závod na horském kole byl 400 Ultra s délkou přes 400 km, na němž jsem obhájil loňské prvenství.
Dařilo se i na kratších tratích. V terénu jsem vybojoval celková vítězství na bikových maratonech For Bikes MTB Marathon, Ocelák a s Ultra Paka Racing Teamem jsme ovládli závod tříčlenných družstev Krkonošká 70 (spolu s M. Foltýnem a M. Kubištou). Toto týmové vítězství bylo asi vůbec to nejhezčí, protože sdílená radost v rámci jednoho mančaftu je prostě nej! V seriálu silničních časovek Cyklopoint Jičínské cykloligy mi na konci sezóny patřilo celkové druhé místo a první v kategorii nad 40 let. V této kategorii jsem obhájil i loňské prvenství v seriálu MTB závodů Cyklopoint MTB Cup. Celkové první místo mi pak náleželo v seriálu maratonů Dycky Bajk, do něhož jsou zahrnuty závody Jičínská 50, Van Gillern Cup, Novopacký MTB maraton a Ocelák. Ve věkové kategorii to dalo na bednu celkem 26x. Na závodních tratích jsem ujel přes 8500 km a nastoupal 104 000 metrů.
Součástí sezóny byly i tři těžší pády, které naštěstí vždy skončily jen šrámy a naraženinami. Dva se udály při závodě, jeden na konci sezóny při tréninku. Dokončil jsem všechny závody, do kterých jsem odstartoval, což lze považovat i za velké štěstí. Teď už se pomalu ale jistě blíží zimní příprava před další sezónou, do které ještě žádné konkrétní cíle nemám. Věřím ale, že si v ní společně s fanoušky zase přijdeme na své. Něco vymyslím.
Moc děkuju za podporu!
Speciální poděkování všem partnerům:
