Bleskových 400 Ultra

Bleskových 400 Ultra

Druhý ročník závodu horských kol a gravelů na poctivých 400 kilometrů překvapil početnou startovní listinou (včetně dlouhého seznamu náhradníků) a také novým přírůstkem v podobě mladšího bráchy – závodu na 200 km. Co zůstalo nezměněno, bylo strategické umístění prostoru startu a cíle v kempu v Mostku nedaleko Dvora Králové a také trasa, která je hlavním magnetem pro lidi toužící po kvalitní bajkovačce v nádherné krajině. Účastníci postupně projedou Krkonoše, Jizerské hory, Žitavskou pánev, Lužické hory, České Švýcarsko, Labské pískovce, České středohoří, Kokořínsko-Máchův kraj, Český ráj a Podkrkonoší. A to už je itinerář na hodně výživnou poznávací dovolenou!

Ze startovní brány se úderem poledne v pátek 20. května rozjelo na trasu „čtyřkila“ přes 130 účastníků. Jak už to i na tak dlouhých závodech bývá, první desítky kilometrů se letí jak k ohni. Letos jsme k tomu měli o důvod navíc. Tou byla předpověď, která hlásala: „Do Česka míří velmi silné bouřky. Nejsilnější by měly být v Libereckém, Ústeckém a Středočeském kraji,“ tedy přesně tam, kam směřoval vektor zakreslený do mapy závodu. Takže už na startu jsme si řekli, že není tak nějak nač čekat a bude dobré odjet co nejvíc kiláků za sucha. Blížící se blesky tedy definitivně rozhodly o bleskovém tempu. Krkonoše, kde jsou nejdelší stoupání celého závodu, peloton vždycky spolehlivě roztrhá. Prolítli jsme je spolu s kamarádem a skvělým závoďákem Michalem Vláškem z Kross Bikeranch Teamu a vytvořili si velmi solidní náskok. Dokonce jsme si u toho stihli i skvěle pokecat a udělat společnou fotku. Ve stoupání na Dvoračky se mi ale jelo líp, a tak jsem zhruba od 75. kiláku jel sám, což upřímně nemám moc v lásce, protože jestli mě na ultramaratonech něco nebaví, pak je to samota. Ale závod je závod, předpověď slibovala peklo, takže bylo potřeba držet tempo.

Když jsem vyjel na vrchol Hvozdu v Lužických horách, viděl jsem ty sliby meteorologů na vlastní oči. Západní obzor vypadal jako by ho někdo přelepil černou páskou. Uvnitř té černoty rozjížděly svůj volný program obrovské blesky a pod nimi byly čitelné bílé záclony extrémních srážek. Do větru jsem nahlas utrousil pár slov (jedno sprostší než druhé) a vyrazil na pěší sestup kombinovaný s extrémním sjezdem z pátého nejvyššího vrcholu Lužických hor. Do pekla jsem vstoupil kdesi před Českým Švýcarskem. Durch jsem byl ještě dřív, než jsem ze zadní brašny stihl vytáhnout goráčovku. Lesní cesta, po které jsem stoupal do mírného kopce, se za dvě minuty změnila v potok. Rány blesků byly slyšet na druhé straně kopce. V duchu jsem si přál, ať tam zůstanou a taky, ať se na mě nezvrátí žádný strom. Moje rozumnější já mi řeklo: „Hlavně se holkám vrať živej, ty vole!“ Jenomže jediný, co jsem mohl pro to udělat, bylo pokračovat dál směrem k cíli, kde mě budou čekat, snad…

Dopadlo to nakonec dobře. Smršť trvala ani ne čtvrt hodiny. Pak jsem projel ještě jednu, ale jen její okraj, kde tolik nefoukalo a jen silně pršelo. V noci občas poprchávalo, ale bylo teplo. Nakonec to vyšlo ještě dobře. Při objíždění velkých větví a polehaných stromů si každý uvědomil, jak malý a slaboučký oproti síle přírody je. Nějak mi z té noční přestřelky vyhládlo a zjistil jsem, že mi dochází tortilly, které jsem si doma zapekl. Vhod přišel otevřený Arnoltický hostinec, kde jsem v jedenáct večer polknul šnyta a k tomu nakládaný hermelín s chlebem. Jen mě zastávka stála dobrých 20 minut, což je na takový závod opravdu hodně. Sevírka musela nejdřív ošéfnout složitou objednávku hodně žíznivého stolu štamgastů, včetně rundy panáků. Té jsem se naštěstí vyhnul.  

Druhý zásadní zásek přišel kolem jedné hodiny ranní. To bych nebyl já, abych nebloudil… Navigace mě po projeté odbočce za Kravařemi začala navigovat na nějakou prudce stoupající kořenovitou pěšinku. Zase jsem nadával a v duchu si říkal, že ten Kuba (organizátor) je fakt blázen. Pak jsem ale mezi skálami zasekl kolo o křoví a začal sahat po mobilu, abych se podíval na Mapy.cz, když v tom mi cinkla SMS od manželky: „Nejsi náhodou mimo trasu?“ Jasně že byl, což jsem na mapě hned viděl. Znamenalo to s kolem zase opatrně sejít po kluzkých kořenech a kamenech zpět. Dalších dvacet minut v řiti. Noc se fakt nepovedla.

Přes Bezděz, kde jsem bloudil při prvním ročníku, jsem se konečně dostal do Českého ráje. Sluníčko se přehouplo přes obzor, což je při ultramaratonu vždycky hodně nabíjející – zvlášť, když k tomu dojde v tak krásné krajině. Další vzpruhou byli i fanoušci. Jako první jsem potkal bráchu s kámošem Tádou, kteří se byli podívat na trasu a zároveň si zakrosit na motorkách. Kolem Lomnice (odkud pochází druhý Michal Vlášek) a zejména pak Nové Paky přibývalo známých tváří, včetně rodiny, kamarádů a věrných fanoušků. Nakonec klapla obhajoba loňského vítězství zakončená obligátní jízdou po zadním kole. Na rozdíl od loňska nebyla kosa a panovalo optimální počasí na vychutnání si pivka, které můj žaludek i mysl v cíli vždycky potěší. Druhý v cíli Michal Vlášek přijel o 41 minut za mnou. Při své premiéře podal skvělý výkon, který patrně překvapil i jeho samotného.

Zatímco my jsme si užívali pohodu v cíli, ukrajovali první desítky kilometrů účastníci závodu na 200 kiláků. Na trasu vyrazili úderem osmé hodiny ranní v sobotu. S kratší trasou se nejlépe popasoval Martin Fikar z Bakako Nová Paka, který ji stihl objet o pár sekund pod 11 hodin.

Na delší materiál, včetně rozhovorů s organizátorem Kubou Jarošem a závodníky, připravím pro časopis VELO. Snad jen na závěr otázka na trasu 400 Ultra:

Michal Vlášek (2. v cíli, první účast na ultramaratonu)

"Trasa byla hlavní důvod, proč jsem se do závodu přihlásil. Místo startu/cíle mám kousek od bydliště a trasa představuje jeden velký okruh mimo jiné přes Krkonoše, Jizerky, Lužické hory, Český ráj a Podkrkonoší. Trasa 400 ultra navíc vede po vybraných úsecích hned několika známých českých MTB závodů, takže člověk má v průběhu závodu na co vzpomínat."

Klára Holásková (1. žena v cíli, finisherka 1000 Miles 2021)

"Trasa se mi líbila hodně! Nejvíc asi tím, jak byla vlastivědná. Pro mě jako holku z Moravy vedla dost neokoukanými místy a takové cesty mě baví. A taky byla poměrně hezky jezdivá, až mi chvíli trvalo zvyknout si na to, že v případě rozcestí trasa nekopírovala ten největší masakr. Právě takto jsem si zajela celkově kolem 7 km, když jsem automaticky, naučená z Mil, vjížděla do nejméně sjízdné varianty."

Jakub Jaroš (organizátor)

"Do poslední chvíle jsem čekal, že to tak strašné, jak meteorologové předpovídali, nebude. Když ale začala v zázemí vichřice, která nám polámala stany a rozházela zázemí a při cestě autem za rodinou za mnou v lese spadl smrk, tak jsem s obavami čekal, kdy mně zazvoní telefon. Naštěstí vše dopadlo dobře a bouři se buď závodníci vyhli, nebo ji přečkali někde v přístřešku."

Výsledky 400 ULTRA - TOP 10:

1. #ultrapako  (Ultra Paka Racing Team): 21:13:07
2. Vlášek, Michal (Kross Bikeranch Team): 21:44:24
3 - 4. Fabián, Tomáš (Cykloteam Kolárna): 23:49:31
3 - 4. Šíp, Pavel (SKP Most): 23:49:31
5 - 6. Chutný, Martin (HSK): 24:34:27 (1. na gravelu)
5 - 6. Kovářík, Tomáš: 24:34:27
7 - 8. Novotný, Tomáš (Bronce Sport): 25:15:45
7 - 8. Tichý, Petr (Granfondo): 25:15:45
9 - 11. Orieška, Augustín: 25:06:43
9- 11. Chorvát, Stano (Divo Trenčín): 25:56:43
9.-11.  Matejovic, Michal (CTK Viking): 25:56:43

35. Holásková, Klára: 33:18:12 (1. žena)

Kompletní výsledky 400 ULTRA a 200 HARD.

WEB ZÁVODU: 400ultra.cz

comments powered by Disqus