Svoji zatím poslední 24hodinovku jsem jel v roce 2016, kdy se mi na Slovakia Ringu podařilo vytvořit dosud platný český rekord 911,68 km. Tenkrát jsem si řekl, že téma 24hodinovek je pro mě uzavřené. Jenomže do té doby jsem tyto závody jezdil pouze na silničním kole. O tom, že se jezdí i na horských, jsem věděl, ale nějak jsem toto téma neřešil. Nicméně po třech vítězstvích v MTB závodě 400 Ultra (2021, 2022, 2023) jsem si řekl, že bych svoji vytrvalostní formu mohl na biku zúročit i v terénu. Zjistil jsem, že o víkendu 2. až 3. září 2023 se jede Sokolovská S 24, závod, který má jméno a navíc jeho 5. ročník bude i mistrovstvím ČR, což slibovalo nejkvalitnější závodní pole.
Do Sokolova jsem vyrazil s tátou, který se o svýho pošahanýho synka staral u všech jeho 24hodinovek, včetně té první v roce 2003 u nás v Nové Pace. Po dlouhých dvaceti letech od naší premiéry usilovně občerstvoval a jako můj dvorní mechanik se staral o vše, co já soustavně ničím. Obrovskou oporu jsem měl i v manželce Šárce, která se rozhodla zpestřit si zakončení prázdnin mojí další „ultrapakárnou“ v Sokolově. I ona byla už u mého prvního non-stop kroužení před dvaceti lety. Náš Ultra Paka Racing Team posílili i kamarádi David Horáček se svým synem Ondrou, který převzal otěže nad sociálními sítěmi. V sestavě tři Polmani a dva Sklepáci jsme si užili několik hodin závodění v krásným prostředí a fajn lidmi okolo.
24hodinovka je v podstatě sprint, při kterém mi vyhovuje taktika rychlejšího startu následovaná udržováním solidního tempa a zakončená pár hodinami přežívání nebo spíš umírání. Také jsem si znovu připomněl, jaké štěstí mám v lidech, co se o mě starají a ověřil si i pravidlo, že jediné, čeho se nepřejím a nepřepiju, je chleba se škvarky a pivo. Vybavení jsme byli skvělou jedenáctkou ze staropackého pivovaru Antonín. Za závod jsem postupně spořádal 2L petku.
Zázemí u sokolovského jezera Michal bylo fakt na úrovni. Průjezd přes parkoviště a po plážovém chodníku přímo pod obřími tobogány bylo jediné místo, kde si mohl člověk trochu odfknout. Jinak se jednalo spíše o XC trať vedoucí po trailech a lesních pěšinkách včetně jednoho trochu záludnějšího sjezdu. Nadšení a profesionalita organizátorů nebyla vidět jen v zázemí, otiskla se i na trati, kde bylo několik míst upravených tak, aby se jezdec nepřizabil a naopak si průjezd užil. U trati fungovalo i několik hlídek, dokonce i v noci, kdy se u ohně bavili průjezdy čím dál vyndanějších cyklistů a poslechem hudby.
Okruh o délce 8,5 km byl neskutečně rytmický a hravý, měl flow a mě osobně fakt bavil. Asi bych nenašel ultramaraton, v němž jsem neudělal nějakou chybu potřebnou k následnému poučení a nabytí dalších zkušeností. Ze Sokolova jsem přijel s poznatkem, že na neodpruženým kole bez teleskopické sedlovky v dnešní době asi pořád ještě jde jakž takž přežít krátké XC nebo víkendový maraton na pár hodin. Ale lítat na něm po kořenech, drnech a hrbolatých cestách celý jeden den, je fakt vražda. Takže na fullu bych si to všechno určitě užil o kus víc a do cíle bych přijel po těch 431 km podstatně míň vyklepanej. Ale na druhou stranu – když vám obléknou dres s trikolórou, zahrajou vám k tomu českou hymnu a pod pódiem vidíte svůj spokojený tým s velkou zásluhou na vítězství, přestane všechno celkem rychle bolet. Takže utrpení zůstalo kdesi v trávě a mezi kořeny a domů jsme si přivezli spoustu fajn zážitků a také setkání s dalšími závodníky i jejich doprovody. Mimochodem táta slavil 2. září 77. narozeniny, a tak k nim dostal pěkný dárek. Pravda – musel kvůli němu trochu slevit z odpočinku. Spal jen jednu hodinu a pak ještě řídil domů auto. Po kom jsem nezastavitelnej blázen, je zcela zřejmé… Díky, táto.
A jako to celé dopadlo?
Na kratší distanci byl nejrychlejším sólo jezdcem Tomáš Vitvar s nájezdem 207,5 km, skvělý výsledek zajela i nejlepší žena Jitka Fleischhansová (191 km). Nejvíce nakroužila smíšená dvojice Zavadilových z TBP Perštejn (240,7 km). Hlavní pozornost se však soustředila na závod trvající dvakrát tak déle, vypsaný rovněž jako Mistrovství ČR na 24 hodin. Na této trase si to rozdávala ve vysokém tempu i čtyřčlenná družstva. Od startu na pilu nejvíce tlačil tým MTB Nežichov-Prom-in, který obkroužil okruh celkem 65x, což znamenalo nájezd 539,5 km a zisk titulu. O tři kola za nimi dojeli borci z Hnízdil Team Ultras. Za zmínku stojí třetí místo čtveřice z Bike Puzzle Teamu (489,7 km) složený z velmi mladých náctiletých jezdců. Čtvrtý nejvyšší nájezd v závodě (473 km) zaznamenala dvojice S-24 Race Team ve složení Stark a Telecký. Hned za nimi na páté příčce v celkových nájezdech se objevilo ultrapako… Po 52 okruzích jsem si zapsal výsledek 431 km a stal se tak republikovým šampionem před velmi dobře jedoucím celkově druhým Pavlem Šípem, který na mě ztratil dva okruhy. Vítězkou ženské kategorie a mistryní ČR se s nájezdem 290,5 km stala Natálie Sichálková.
Kompletní výsledky ZDE.
Web závodu: www.sokolovska24mtb.cz
DĚKUJU VŠEM KAMARÁDŮM, PARTNERŮM A SPONZORŮM, kteří našemu týmu umožňují jezdit po závodech!
...a za fotky díkes: Ondrovi Horáčkovi, Pepínovi Belákovi, Petru Baumannovi a mé Šárce
