"Závodník" a "doprovodný tým" očima Jíry Hledíka

"Závodník" a "doprovodný tým" očima Jíry Hledíka

RAAM 2019 - VOLUME 1: "Závodník"
Dan Polman se stal historicky třetím Čechem, který překonal RAAM. 38. ročník měl na startu jediného Čecha a já jsem se tohoto spektakulárního vystoupení na pozvání Dandy v týmu UPRT účastnil. S jakým tajným přáním odjížděl Danda na letošní RAAM ví jen on sám. Samozřejmě dojet závod v časovém limitu je snem každého ultramaratonce, který se do divize „SOLO“ kvalifikuje a ještě zvládne připravit sebe a svůj doprovodný tým a postavit se na start v Oceanside. Hned na „první dobrou“ se Dandovi a UPRT podařilo prakticky vše – nejen závod dokončit, ale zajet historicky nejlepší český rychlostní průměr 11,82 mil/h (na trati 3069,80 mil za 10D 19H 49M) a obsadit dosud nejvyšší příčku v kategorii do 50 let (4. místo). Přestože Danda před RAAM absolvoval jen 3 ultramaratony (GLOCKNERMAN, DOLOMITICA, EXTREME RAA), byl na závod skvěle a dostatečně připraven. Fyzicky i mentálně a nic na tom nezměnila zlomenina klíční kosti 2 měsíce před startem. Tomu odpovídal i způsob, jakým Danda zdolal náročnou trať se spoustou neplánovaných nástrah. Už samotné jasné vítězství Dandy na DOLOMITICA v kategorii „SELF SUPPORTED“ více než naznačilo, že Danda na svém týmu není totálně závislý – řadou time station proletěl bez zastávky s pokřikem „jedu dál“… . Byl velmi samostatný a mód pohybu po trati závodu „leap frog“ pro doprovodný vůz mu vyhovoval a spoustu stovek mil především v kopcovitých profilech odjel sám tímto způsobem. Výborně pil a jedl po celou dobu závodu v každou denní i noční dobu a tým se musel docela ohánět, aby pokryl jeho požadavky na jídlo a pití. Právě tady Danda na sobě udělal obrovský kus práce od EXTREME RAA, a já právě v tom osobně vidím Dandův úspěch na RAAM. Dandův spánek jsme ladili v průběhu závodu, kde byl zlomový okamžik průjezd TS 12 Mexican Hat, UT. Od této TS už zvládal Dan spát přesně dle jeho potřeb a tak, aby jel bezpečně a zároveň co nejvíce času strávil v sedle svých ISACů. Dan je typický vrchař, ale i na rovinách si vedl skvěle a nenechal si svoji konkurenci odjet. Právě naopak. Kromě výše uvedených předností mě osobně imponoval Dandův fyzický fond a schopnost zvyšovat svůj výkon ve druhé třetině závodu, kdy několikráte po sobě svůj rychlostní průměr zvyšoval. Vyrovnaná jízda za triatlonovou hrazdou byla Danovou silnou stránkou a způsob, jakým od Duranga zvládnul přeskákat všechny v cestě stojící sedla byl úctyhodný. A právě tady Danda poprvé „zavelel“ k útoku na přední umístění a výborný čas. Bez větších problémů také vydržel 1,5 denní jízdu ve vysoké nadmořské výšce mezi 2.500 a 3.300 m.n.m. a přejel kultovní sedla Wofl Creek Pass (3.309), La Veta Pass (2.869) a Cuchara Pass (3.029). V těchto místech měl Danda živly na své straně a obávaný vítr na Grande Plane v Sangre de Cristo Mountains jej nebrzdil a občas popoháněl vpřed i z kopců dolů do Kansasu. Svůj horský výkon pak ještě zopakoval s ještě větším nasazením při průjezdu Appalachian Mountains. Dandův přejezd přes „Four Bastards“ hnán rozvášněným UPRT byl opravdu spektakulární a tady Dan potvrdil, že na RAAM přijel i závodit. Motivace, vůle, nasazení, tým, fanoušci, … vše Dan správně poskládal a svým výkonem výborně reprezentoval český ultracycling. Co říci závěrem? Jestli někdo na světě překoná RAAM v divizi SOLO stylem „Self Supported“ (pokud vůbec někdy bude taková kategorie vypsána...), tak to bude právě Danda. Díky Dane, Jíra.

RAAM 2019 – VOLUME 2: "Doprovodný tým"
UPRT = Ultra Paka Racing Team, to je ta více smyslná zkratka doprovodného týmu Dana Polmana. Jaký vlastně byl? Jak jsem v něm fungoval? Jak jsem se v něm coby nový člen cítil? Pokusím se to krátce popsat. Brzy se ukázalo, že jsem si do USA vyjel s partou kluků z Nové Paky, kterým jsou vlastní především pakárny všeho druhu podporující týmového ducha způsobem, který Dandovi dost často dával křídla. Během těch více jak dvou týdnů a téměř 11 dnů samotného závodu byly momenty, kdy jsem UPRT srovnával se CUT – s týmem, se kterým jsem 8 let jezdil na závody UMCA a absolvoval 12 ultramaratonů a kterému jsem vděčný za to, co se nám povedlo. Moje očekávání, co by mě to mohlo z tohoto pohledu přinést, se naplnilo. Je to pro mne cenná zkušenost a i v tomto případě platí, že pořád je co se učit. Nejvíce času v průběhu závodu jsem byl s Jardou a Ňůmenem a ty jsem tedy poznal ze všech nejvíce. Čas společně strávený v doprovodném autě (FW) nám pokaždé rychle plynul, pořád bylo co dělat. Náš slovník se ve stísněném prostoru velmi brzy zásadně proměnil a zredukoval. I přes tu pakárnu a řadu probdělých nocí nás to společně bavilo a jako posádka FW 623 jsme se snažili pro Dandu dělat a vymýšlet to nejlepší čeho jsme byli schopni. Jejich výkon za volantem (Jarda) a při navigování, focení a filmování (Ňůmen) a při podpoře Dandy byl perfektní bez ohledu na denní či noční dobu, stav únavy či podmínky na trati. Tohle propojení se mi líbilo, něčím novým mně nabíjelo a vždycky jsem se těšil, až společně vlítneme do Dodge a budeme hrnout Dandu před sebou. S druhou posádkou doprovodného vozu, s Martinem a Tádou, jsem se také párkrát svezl. Brácha Dandy, Martin, byl pro Dandu velkou oporou za volantem FW jako spolehlivý řidič, který je hodný ceny „Platinový volant“. Spolehlivého řidiče za sebou ultramaratonec prostě potřebuje hlavně v těžkých podmínkách (noc, déšť, sjezdy, …) a tím Marťas určitě byl. Táda, který byl guru focení, často Dandu motivoval zvládat nástrahy na trati a i v tom byl pro UPRT velmi prospěšný. Odváděl nevšední práci na poli propagace ultracyclingu podporován spoluprací s Gabčou na sociálních sítích. Díky tomu fanoušci Dandy a UPRT přibývali geometrickou řadou. Ti pak posílali svoje vzkazy, videa s pozdravy a to se zpětně dostávalo k Dandovi a hlavně v nočních hodinách mu to bylo velkou vzpruhou. Krásně vymyšlené, provedené a hlavně neskutečně účinné. Sklizeň této práce se pak konala nejen na sociálních sítích, ale i při vítání na Ruzyni a v Nové Pace. Ale tu už bylo beze mě a kluci si to zaslouženě užili náramně. I to jim všem tak trochu změní jejich život. S posádkou karavanu, kterou tvořili David, Axl a Milan, jsem strávil čas, kdy jsme si potřebovali trochu odpočinout poté, co nás ve FW vystřídal Marťas s Tádou. Tady se kromě základních prací (příprava jídla a pití, starostí o zásoby, starosti o kola, přípravu pitstopů, …) připravovaly ty největší ultrapakárny, které UPRT od začátku do konce závodu vymýšlel. I tady bylo s čím pomáhat, ale karavanu v kuchyni vládla dvojka David a Axl naprosto skvěle bez ohledu na jejich únavu. Za volantem neskutečně makal a řídil našeho mastodonta hlavně Milan, který pak na každém timestation ošetřoval Dandovy tři ISACy. S klukama byla nekonečná sranda a v tomto ohledu Dandovi připravili vždy úžasnou motivační atmosféru, která jej hodně bavila. Posádku karavanu jsme často z doprovodného vozu oslovovali jako „naši psychouši“ a byly chvíle, kdy to bylo velmi trefné označení. Ultrapakárny s Pačáky byly pro mne cennou zkušeností, zážitky, tak trochu exkurzí do „jiného světa“. Klucíííííííí z Paky a jejich pankové úlety, hecování, bejkárny a trvalé motivování ultramaratonce je pro mne i inspirací, co změnit v týmu, se kterým se ještě NĚKDY pustím na ultramaratonskou trať (sám nebo ve dvojici s Michalem Klimešem, kterému jsem to slíbil…). A já tomuhle mančaftu přeji, aby RAAM nebyl jejich poslední společnou extrémní akcí, ale aby tahle parta s Dandou prožila ještě spoustu dalších pakáren na jeho zcela nevšedních projektech. Díky kluci, Jíra

Jíro, právě ty jsi byl ten, kdo se oháněl a navíc kvůli mě třeba i oželel spánek. Děkuju Ti za parádní podporu při závodě a teď i nádherné fotky a velmi pěkně napsané vzpomínky! Danda

comments powered by Disqus