Většina mých dosavadních projektů se měřila počtem ujetých kiláků, nastoupených metrů, časem, pořadím v závodě a podobnými měřítky, které vlastně nejsou skoro vůbec důležitý. Chápu lidi žijící mimo sportovní prostředí, když je označí za zcela zbytečný. Pro mě přeci jen něco znamenají, stejně tak pro kluky z týmu a fanoušky. Ale jsou tu i jiný podstatnější rozměry, které naštěstí měřit nejdou…
Jednoho dne jsem vyšel s holkama z tenisovýho kurtu na sídláku a na chodníku se setkal s Lindou, novopackou tricyklistkou, kterou jsem si pamatoval mimo jiné i z přivítání našeho Ultra Paka Racing Teamu na náměstí. Nesměle mi řekla, jestli může mít jeden hodně troufalý dotaz. Sem s ním! „Mohl by ses se mnou někdy projet?“ „Jasně a rád!“ Rozešli jsme se s tím, že si vyhledá na mém webu kontakty a napíše mi.
Na tom chodníku mi mimo jiný povídala o tom, jak má vyjetý Zlaťák. Jeden rok z Hrabačova na Mísečky (1000 m), další rok z Míseček k Vrbatově boudě (1400 m). Mozku „ultrapaka“ pak netrvalo moc dlouho naplánovat Lindě výzvu. Společnou výzvu. Vyjet na Zlaťák za jeden den, ale nikoliv z Hrabačova. Dáme to rovnou z Paky, což znamená o další dva kopce a 20 kiláků navíc! Opravdu těžkých 42 kiláků, který potrápí i vyšvihanýho závoďáka. V prudších stoupáních ji pomůžu nějakým popruhem… To musíme za den dát, přemýšlím v době, kdy mi Linda klape mail s prosbou o „jen krátkou projížďku, aby mě moc nezdržovala“.
A jak to dopadlo? Linda výzvu s názvem „Pět kol na Zlaťák“ přijala, dvakrát jsme spolu potrénovali, do hry se vložil i můj taťka, který nám nejen vyrobil kompletní tažné zařízení, ale přislíbil i podporu autem na trase. Nakonec nás na Zlaťák doprovodilo několik kamarádů a v neděli 5. července 2020 jsme dorazili po necelých šesti hodinách od startu v Nové Pace (přerušených jen krátkou zastávkou ve Vítkovicích na pivko) až k Mohyle Hanče a Vrbaty (1415 m). Když jsem dával Lindě na památku medaili, uvědomil jsem si teprve, co jsem na ni ušil a co zvládla. Užila si ještě cestu až do Jilemnice a po 65 kilometrech v nohách jsme nasedli k Fittipaldimu do auta a jeli jsme vstříc Nové Pace, kde mi Linda dala na památku vrchařský dres s červenými puntíky. Jo, byl to vrchol a nejen 1415 metrů vysokej!
Foto: Pavel Polman, Šárka Polmanová, Tomáš Bejr a Petr Kracík
