Mnohé tím asi překvapím, ale nepovažuji se za člověka, který je čistokrevným cyklistou. Nohy si neholím, na těle nemám vykérovaný převodník, všechno dělám tak trošku "punkově" a občas metodou pokus / omyl. Párkrát jsem hlavou prorazil zeď a párkrát se před ní po nárazu sesypal a řešil, jak se přes ni dostat. Vím, že můj výkonostní posun by byl mnohem rychlejší a dosáhl vyšší úrovně, kdybych měl trenéra a tréninkový plán. A kdybych měl mentálního kouče, dodržoval striktní dietu atd., atd... Ale to se úplně vymyká mé životní filosofii. A co tedy jsem? Pako z Paky, které si jen užívá života naplno. A žít naplno pro mě znamená hýbat se (mimo kolo např. při hokeji, na snowboardu, skejtu, pěšo, lezením... atd.) jít životem a sbírat silné příběhy - to nejcennější, co nám vlastně život může dát. Pro mě nejdůležitější příběh se odehrává samozřejmě v naší rodině. Nikdy bych nedělal žádný sport na úkor mých nejbližších, i když jejich tolerance k mým kratochvílím musí jít občas taky řádně do otáček. Za to díky, holky! P&P&P&P = Polmaňáci&Přátelé&Pohyb&Příběhy. Moje svatá čtveřice. A teď už vás asi nepřekvapí, že jsem skončil u takových "ultrapakáren" - v nich se totiž všechno krásně kloubí... A možná ještě dodám páté "P": "Punk není dead!"