RACAS - okolo ČR a SR za 7 dní a 23 hodin

Tak jsem se tak pěkně plácal v té koronavirové letargii. Občas bike, občas silnička, pohodové jízdy, žádné závody. Pak se rozjel jičínský Cyklopoint Cup (seriál MTB závodů trvajících od 30 min do 1 h) a já si řek: „Jo, to je ono, žádná ultra sezóna, ale krátké, silové, technické XC – to je to, čím se letos budu bavit.“ A tak jsem začal přidávat plyn, pouštět to z kopců, adrenalin stříkal na všechny strany, dařilo se, co závod, to bedna (bohužel ne piva). Nic mi nechybělo.

Až tu najednou mi 24. května do mailu přistála zpráva od Libora Procházky, která moje plány o sezóně bez ultrapakáren poskládané z rychlých bikových závodů zbourala jako domeček z karet. Když moje mozkovna přelouská informace typu „rádi bychom uspořádali nultý ročník silničního ultramaratonu okolo Česka a Slovenska“ nebo „Okolo ČR to je přes 1900 km a SR cca 1500 km, to už dává slušné parametry“ a „chtěli bychom u toho mít někoho, kdo už ví, o čem ultracycling je a objel by to se vší parádou“, pak vyšle signál jako blesk z čistého nebe a během sekundy je jasné, že pohodová biková sezóna je v háji. Nezaváhal jsem ani chvilku. Jsou to rychlá rozhodnutí na základě pocitů, instinktů. Zkrátka nad tím nepřemýšlím, stejně jako boxer se dlouze nezamýšlí nad údery, prostě to tam pošle. Případně fotbalista Řepka, který nedávno sundal tepláky, tomu říká „blikanec“. Bliklo mi a bylo hotovo.

Čtvrtého června za mnou dorazil do Nové Paky Libor Procházka, organizátor 1000 Miles (a teď i RACAS) a s ním i Jirka Severa, autor trasy okolo ČR. V kavárně jsme se domluvili pevně na tom, že do toho jdeme a s ohledem na naši rodinnou dovolenou, kterou jsem holkám nechtěl odepřít, jsme stanovili termín startu na 13. 8. 2020 ve Vsetíně. Po XC tratích jsem s mladýma puškama lítal dál, užíval si to, ale na obzoru už stála velká hradba dlouhá 3540 kiláků a vysoká 36 000 metrů. Hlavou mi šrotovalo, že přeskočit ji, nebude vůbec lehký. Naopak, po Race Across America se jednalo o druhou největší výzvu, jakou náš UPRT tým přijal. A když už píšu o týmu – okamžitě jsem samozřejmě začal rozhazovat sítě a chytat do nich kluky z naší bandy. Problémem byly samozřejmě dovolené atd., bylo jasné, že někdo takto na poslední chvíli nebude moct vůbec, někdo zase dá první půlku, jiný tu druhou. Postupně jsem to ale poslepoval. Trochu chaos, ale nakonec na tom všem bylo krásné, že se v rámci akci protočila většina členů UPRT, s nimiž jsme psali „punkovou historii ultracyclingu“.

A jakého nářezu jsme se to teda pustili?

Trasa Race Around Czechia & Slovakia (RACAS) je dlouhá 3540 kilometrů s převýšením 36 000 metrů. Vede ze Vsetína severním směrem okolo ČR, z jižní Moravy následně stoupá zpět do Vsetína, odkud pokračuje do slovenských Tater a z jižního Slovenska se vrací opět do Vsetína. Připomíná tak ležatou osmičku a je o výrazný kus delší, než kdyby vedla pouze okolo hranic. Organizátor závodu Libor Procházka a autor trasy maximálně kopírující hranice Česka a Slovenska Jirka Severa se rozhodli pro uspořádání nultého ročníku akce. Ve startovním poli tak byli pouze dva závodníci. Jedním z nich byl právě Jirka Severa, pro kterého to byla ultracyklistická premiéra.

No a pak 3, 2, 1 start! A šlo se na to…

Více už palubní deník:

Den první

Dan do závodu odstartoval v 16.15 hodin ve čtvrtek 13. srpna 2020. Za první den ujel obdivuhodných 636 kilometrů, během kterých se vypořádal se stoupáky Beskyd, rovinami v oblasti Ostravské pánve, kopci Jeseníků, Orlických hor a nakonec i domácích Krkonoš, kde se mu dostalo velké fanouškovské podpory a pozdravil se i s rodinou.

Za 24 hodin: 636 km, 7500 m převýšení

Den druhý

Stále bez spánku pokračoval do Jizerských hor, zvládl ostré stoupáky Lužických hor a popasoval se s velmi rozbitými cestami a zvlněným terénem Šluknovského výběžku. První spánek dlouhý dvě hodiny přišel až v Děčíně nad ránem (! po 34 hodinách non-stop jízdy). Celý druhý den bojoval s deštivým počasím. Budíček ho vzbudil do sychravého mlžného rána, v němž se zakousl do velmi dlouhého a náročného přejezdu Krušných hor. Špatná kvalita silnic i počasí se začaly projevovat na Danových zápěstích, která otekla a začala ho silně bolet.

Za 24 hodin: 407 km / 6050 m převýšení

Den Třetí

V noci čekala Dana těžká noční šichta v mlhami zahaleném Českém lese. Svítání si užil na prahu Šumavy, kterou přejel v dobré formě – navzdory počasí i faktu, že zatím spal jen dvě hodiny! Dan profrčel okolo Lipna, zahoupal se v rytmu Novohradských hor a pustil se do boje s ostrými stoupáky kolem Dyje. Za Vranovem nad Dyjí se svalil do kufru doprovodného auta a dopřál si druhý spánek (2,5 h, nejdelší v závodě). Ráno začal ukrajovat v mírném protivětru nekonečné kilometry rovinaté jižní Moravy.

Za 24 hodin: 420 km / 5740 m převýšení

Den čtvrtý

Po táhlých rovinách zdvihly Danda ze sedla poctivé stoupáky Bílých Karpat a mnohdy také poryvy velmi silného protivětru. Asi 70 kilometrů před dokončením 1950 kilometrů dlouhého obkroužení České republiky si v hlavě propočítal, že když na nich udrží průměrnou rychlost 25 km/h, stihne Čechy objet za méně než 100 hodin. A povedlo se, výzva v hlavě zafungovala, Dan zatopil pod kotlem a do Vsetína dorazil po 99 hodinách a 50 minutách od startu. Na cestě ho doprovodil i další skvělý český ultracyklista (úspěšně dokončil dvakrát RAAM) bydlící v nedalekém Rožnově pod Radhoštěm – Svaťa Božák. Pro oba to byla velká čest se osobně potkat a popovídat si nejen o ultracyklistice.

Za 24 hodin: 401 km / 3780 m převýšení

Den pátý

Ultra Paka Racing Team přejel státní hranici a během chladné noci začal podél řeky Kysuce ukrajovat první kilometry na slovenském území a také nabírat výškové metry v Javorníkách. V údolí řeky Bystrica přišel na řadu třetí spánek, něco málo přes dvě hodiny. Ráno vstal Dan do deštivého rána a zakousl se do stoupáků Oravské Magury. Od té doby pršelo Danovi s malými přestávkami až k Bratislavě… Překonal ještě Skorušínské vrchy a potom sjel k Liptovské Maře, za níž už čekala nejvyšší pohoří na trase RACAS – Západní a Vysoké Tatry (bohužel zahalené do deštivých mraků). Dan zakončil denní porci kilometrů na Štrbském plese (den jízdy pro Dana se odvíjel dle času startu, tedy od 16:15). Kopce a neustálé převlékání se ve špatném počasí vyústily ve výrazně nejnižší denní nájezd.

Za 24 hodin: 342 km / 3800 m převýšení

Den šestý

Před večerem ještě stihl překonat ostrá stoupání Spišské Magury. Ale sílící déšť a také již naplno rozjetý zánět šlach na pravé ruce dotlačily Ultra Paka Racing Team ke strategické zastávce, během níž si Dan dal hodinového šlofíka. Vyplatilo se, vstříc Ĺubovnianské Vrchovině vyrazil odpočatý a do slabšího deště. Přes Čergov, Nízké Beskydy, Ondavskou Vrchovinu, Východné Karpaty a Bukovské vrchy se přiblížil nejvýchodnějšímu cípu trasy a pokračoval po slovensko-ukrajinské hranici.

Za 24 hodin: 410 km / 2970 m převýšení

Den sedmý

Po rovinkách podél maďarské hranice to odsýpalo. Jediným problémem byl déšť a také studené noční mlhy. Ještě než se Dan uchýlil ke dvouhodinovému spánku, stihl objet Košice. K benzínové pumpě v Moldavě nad Bodvou se doslova doplazil za neustálých ataků mikrospánku. Tady se svalil do kufru doprovodného auta a během sekundy usnul. Dopřál si dvě hodiny. Po stoupáních přes Slovenský kras začal Dan klesat na roviny jižního Slovenska. Obávaný protivítr byl naštěstí slabší, a tak mohl na triatlonovém speciálu Isaac Photon ukrajovat kilometry poměrně rychle. Stále však přicházely přeháňky a UPRT tým zdržovalo neustálé převlékání. V Podunajské nížině Dan zavzpomínal na 24hodinovku na Slovakiaringu, kde v roce 2016 zajel doposud platný český rekord: 911,68 km/24 h. Počasí se konečně umoudřilo.

Za 24 hodin: 454 km / 2378 m převýšení

Den osmý

Fanoušci sledující on-line stream se nestačili divit, jak rychle se dá „přelétnout“ na kole jižní Slovensko. Večer dorazil UPRT tým do Bratislavy, kde se musel probíjet nebezpečným provozem a řešit řadu uzavírek. Přišel tu také jediný Danův karambol na kole, když to paní před ním zaflokovala na červenou a on se jí podíval do kufru. Naštěstí vše dopadlo dobře bez následků na jezdci i technice. Ve slovenské metropoli ho doprovodila i početná skupinka kamarádů z Nové Paky. To byla skvělá vzpruha do unavené noci. Když pak opět osaměl, přišlo na něj rychle spaní a rozhodl se pro rychlý, asi půlhodinový spánek před obcí Kúty. Když ho ale kluci probudili, myslel si, že je s nimi na nějaké společné rodinné dovolené a čeká je pěší túra. Vůbec nevěděl, kde je. A tak ho zase poslali zpět do kufru, aby se „dopekl“. Když vstal za další půlhodinu, bylo vše v pořádku a rozjel to podél hranice s Čechy k prudkým stoupáním Bílých Karpat, kde ho zastihlo svítání slibující krásný den. Na posledních 180 kilometrů ho dokonce přijel doprovodit na motorce jeho kamarád a spoluhráč z hokejového týmu. Pomalu ale jistě se před UPRT týmem otevřela další velká výzva, která donutila Dana ze sebe vymačkat poslední zbytky sil. Stihnout celý RACAS pod 8 dní! Ve dvou velmi prudkých beskydských stoupácích v oblasti Makova prodal svoje vrchařské vlohy. Vzápětí skočil na časovkářské kolo, aby „spadl“ co nejrychleji do 45 kilometrů vzdáleného cílového Vsetína. A podařilo se! Přes 3500 km dlouhou ležatou osmičku uzavřel v čase 7 dní a 23 hodin. Cílovou čáru potom proťal společně se svým týmem za velkého fandění novopackých fanoušků i místních diváků.

Za 24 hodin: 450 km / 3000 m převýšení

A jak to vidím v cíli?

„Jsem neskutečně dobitej. Asi jako nikdy. Bylo to opravdu hodně těžký. Trasa sama o sobě je náročná, navíc určitě polovinu závodu jsme zmákli v deštích. Co mě ale nejvíc popravovalo, byly noční studené mlhy. A taky horší silnice, které odrovnaly moje zápěstí. Udělal jsem velkou chybu, že jsem galusky dřív nepodhustil. Pravá ruka mi otekla a začala pekelně bolet, diagnóza jasná: zánět šlach. Například železniční přejezdy jsem od poloviny závodu přejížděl tak, že jsem se držel jen levou rukou. Mrzelo mě, že Jirka Severa musel po 1500 kilákách skončit. Bohužel pro seznámení se s ultracyclingem to bylo opravdu velké sousto. Na druhou stranu ale to, co za čtyři dny v závodě odmakal, si zaslouží respekt a obdiv. Vedl si statečně a dobře. Trasa sama o sobě je krásná a skýtá potenciál pro velký mezinárodní ultracyklistický závod, o což bude Libor Procházka společně s Jirkou Severou usilovat. Mají šanci a já jim budu fandit. Jsem rád, že jsem udržel motivaci a objel celou trasu v závodním režimu. Myslím, že za podmínek, které jsme měli, je čas pod 8 dní skvělým výsledkem a potvrdili jsme, že slovo „racing“ v názvu našeho týmu není jen tak náhodou. Organizátoři ode mne dostali relevantní data a mohou lépe organizovat ostrý první ročník RACAS, včetně odhadu limitů, průjezdů atd. Tím nejcennějším, co si z RACAS odvážím, je kromě solidního sportovního výkonu další nezapomenutelná směsice zážitků ve společnosti fajn kamarádů. Na trať mě přijelo podpořit mnoho fanoušků. Z Nové Paky se vydali na start i do cíle a čekali na mě i u nás v ulici, kde jsem se v autě probudil ve stavu podobném tomu po posledním spaní. Byla to neskutečná jízda, která bavila náš tým a troufnu si říct i tisíce fanoušků. Tímto bych rád poděkoval všem, kdo přijel na trať nebo napsal vzkaz na sociální sítě, stejně tak všem našim partnerům, díky nimž se můžeme na takové šílenosti vydávat. A také děkuju všem, kdo přispěli na charitativní sbírku pro Petra. Na jeho nový kvalitní invalidní vozík se podařilo vybrat přes 50 tisíc korun. RACAS přinesl z mého pohledu zase velkou zábavu a několik dobrých věcí. A hlavně vše dobře skončilo a vrátili jsme se ve zdraví k našim rodinám, což je pro mě vždycky to nejvíc.“

RACAS v číslech:

délka: 3540 km (Danova GPS: 3520 km)

převýšení: 36 000 m (Danova GPS: 35 220 m)

průměrný denní nájezd: přes 440 km

průměrná rychlost (včetně všech pauz a spaní): 18,5 km/h

spánek celkem: 10 h a 45 min (cca 1h a 20 min / den)

Ultra Paka Racing Team – doprovod na RACAS:

Martin Polman (bratr)

Jarda Nožička (švagr)

Tadeáš Kopča

David Horáček

Aleš Sekot