Měl to být můj osvědčený tréninkový den (13. 4. 2019) před ultra sezónou – z Paky do Hradce na závod Nova Cup a pak zase zpět. Ranní kosu a vítr na cestě do Hradce jsem zvládl, ale hromadný bourák na pátém kilometru závodu už ne. Takže sanita, fakultka a domů s holkama autem. Místo pocitu z dobrého tréninku jsem si domů přivezl prasklou helmu, odřeniny a bohužel i tříštivou zlomeninu klíční kosti (na čtyři kusy). Příběh by byl celkem banální, kdyby se neodehrál ani ne dva měsíce před startem (11. 6. 2019) na nejtěžším silničním ultramaratonu na světě Race Across America dlouhém bezmála 5000 km. Mou první zlomeninu v životě mi osud přihrál ve fakt blbou dobu – před největší sportovní výzvou a v době, kdy jsem chtěl dávat ty největší tréninkové dávky. Poslední dubnový víkend jsem měl jet závod Race Across Italia, který mi měl umožnit začít si zvykat na vedra a hlavně najet poctivých 800 km non stop. Místo toho jsem doma a nejsem schopen si ani zavázat tkaničky u bot...
Co s tím? S UPRT týmem jsme za jedno – rozjetý vlak nebudeme brzdit. Bílý ručník házíme kamkoliv, jenom ne do ringu. Kluci do jednoho zareagovali na nepříznivou zprávu o zlomenině bez paniky a povzbudili mě. Mám skvělý tým! Karty sice nemáme rozdané dobře, ale je to hratelný. Musí už ale začít chodit lepší karty – například v podobě hojení bez komplikací. Věřím, že tuhle lekci nějak společně překonáme a i s železnou zátěží přidělanou osmi šrouby to uhrajeme až do finiše. Každopádně MUDr. Daniel Horáček (na fotce zcela dole) na Klinice Dr. Pírka odvedl skvělou práci, která může být tím rozhodujícím trumfem! Vrátil nás do hry. Díky!
Díky, Danda
