Kód „RAA“
zkratuje se smyčka šedých kabelů
než vrána zakráká
obavy pod koberec zametu.
S čistou hlavou hledím vstříc
jak komanč nové pětiletce
kilometry pokosíme, je nás víc
obavy naženeme do železné klece.
Dlouhá hranice rakouská jest
všechno bolí a přece
nesejme nás vichřice pěst
ani žaludeční šťávy v řece.
Když v noci síly prchají,
jako hvězda hlava padá tiše
s přáním velkým potají
suneme to pomalu a výše.
Vrcholky alpský
ta pila zubatá
tančí se s nima hezky
už tlučem na vrata.
Za nimi je konečná
vycuclá těla, otupělé mozky
snaha byla horečná
do života vracejí se trosky.